Zaznamenali jste určitě zmizení igelitových tašek ze supermarketů. Není se co divit. Igelit opravdu není materiál, který by příroda dokázala po odhození rozložit v nejbližších sto letech, proto přešli supermarkety a všechny velké i menší značky na papírové tašky. Myslely si, že díky rozkladovosti a dostupnosti papíru, bude celkové znečištění sníženo. Ovšem opak je pravdou.
Tato možnost není k zahození, ale musely by se splňovat určitá pravidla. Např.: taška se nesmí hned po použití vyhodit, je určena na dlouhodobé používání, výroba tašek by musela být zredukována na polovinu a to z důvodu, že celkem vyjde výroba papírových tašek energeticky nevýhodněji, nežli výroba igelitových. Je to paradox že? Varianta na první pohled ekologičtější, ovšem v konečném důsledku horší. I zde se dá ale diskutovat. Ekologičnost papírových tašek spočívá v tom, že neznečišťují přírodu, alespoň ne samy o sobě. Na druhou stranu továrny, stroje, dřevorubci, ti vypouští do ovzduší množství škodlivin, které v konečném důsledku maří celý záměr.
Řekněme si upřímně, co se týče praktičnosti, tak papírové tašky zaostávají. Velký nákup, pár kroků a nákup je na zemi, papír prostě tolik nevydrží. A kdo si schová spíše papírovou, než igelitovou tašku? Asi nikdo.
Napadla někoho otázka látkových tašek? Jistě že, také se vyrábějí a je dokázáno, že ty jsou úplně nejekologičtější. Taková látka toho vydrží mnoho a taška se tedy může používat klidně i roky, než bude třeba koupit další. Jen si to představte, každý by měl jednu až pět tašek, které by vyměnil jednou za rok. Tomu já říkám ekologický přístup. Můžeme se domnívat, že to mohl být také marketingový trik, jak dokázat zákazníkům, že na přírodě záleží i supermarketům a řekl bych, že i povedený, dlouhou dobu se o tom mluvilo, bylo to i ve zprávách, prstě všude. Byl to další krok ku zákazníkovu srdci, který ovšem jak se zdá, není tak růžový, jak tvrdí.
