|
|
Nakladatelství Za tratí |
||
Petr Rákos
|
Serge Latouche
|
||
|
Jakou zmrzlinu mají polární medvědi nejradši? Proč je lvice taková parádnice? Proč se serval jmenuje serval? Které ze zvířat se tváří, že neumí do pěti počítat, a které se směje pod vousy? Knížka o zvířatech a lidech ze zoologické zahrady, kterou můžou číst maminky a tatínkové dětem nebo taky děti maminkám a tatínkům. Byla napsaná pro radost, takže je veselá. |
Růst HDP je božstvo. Euro-americká civilizace je dennodenně před hrubým domácím produktem v pokleku. Kniha francouzského profesora Serge Latouche je jedním z pokusů ukázat, že tímto poklusem za růstem Růstu hrozí lidské společnosti ekonomická a sociální past, ale že se dá o světě kolem nás přemýšlet jinak. Že se dokonce dá - a dokonce téměř ihned musí – něco pro nástup růstem nevystresované společnosti dělat. |
||
Petr Rákos
|
Michaela Keroušová
|
||
|
Druhé vydání pravděpodobně nejsvobodnější české prózy posledního čtvrtstoletí. Textu překotného vyprávění nečekané imaginace a energie. Každá literatura má mít pár takových knih, které se nedají zařadit a ani pořádně uchopit. Askiburgion je českou literární legendou. |
Poezie Michaely Keroušové (1987) je vystřihovaná ze všedních dnů i ze snů, z každodennosti i z pohádek. Je holčičí i ženská najednou. Ať už se v ní píše o čemkoliv, má zvláštní jas a rytmus. Tahle slečna se navíc nebojí - leze po hromadách haraburdí, prochází v noci panelákovými sklepy a setmělými městskými parky. Když ji přepadne strach, začne si potichu zpívat a usmívat se. Poezie svrchního kvašení, čepovaná koláž. |
||
Adam Nenadál
|
Tomáš Weiss
|
||
|
Aran Satan má dva metry a jmenuje se Nenadál. Někdy vousatej, jindy voholenej. Vždycky tetovanej. Brejle si při recitaci odkládá. V ruce mp3, ze který na pódiu pouští podmazy a předěly. Není to raper ani chlápek od slam poetry. Nerecituje jako Lukavský. Je to rozpohybovaný Slovo hromotluka. Velice osobní. Po projektu Aran Epochal další zaříkávající one - man - pičus show. V týhle papírový podobě mp3 zvuky nahrazujou parádní ilustrace Štěpána Adámka. Jdou si na ruku Adam a Adámek. Slova Mluvícího člověka natištěný na kartóny Carton Clanem. Epochal Verbal Vizual. |
Strašná doba, tenhle postkomunismus. Horší o to, že je nesrovnatelně lepší, než to bylo za komunistů a přesto by někdy člověk vyletěl z kůže ponížením a bezmocností. Pokud jsou to básně, tak tedy jsou o tom pocitu. Žádná lyrika a epika. Jen že se člověk někdy cítí jako kus hadru a vztekle šermuje pěstmi do tmy.. |
||
J. Bernlef
|
Gary Snyder
|
||
|
Postupující demence v záznamech starého postiženého muže. Naléhavý a užitečný text holandského mistra. Jak píše v doslovu Jiřina Šiklová: tělesnému chátrání ve stáří jsme připraveni rozumět, toho psychického se děsíme. |
Prosté, ale vnitřně naléhavé texty i tentokrát osloví všechny, kterým je blízké autorovo desatero: dobírat si démony, zápasit s rozhněvanými, smát se žádostivým, svádět nesmělé, utírat špinavé nosy a zašívat roztrhaná trička, posílat filozofy v době večeře domů k jejich ženám, vymáchat byrokraty v řece, brát matky s sebou do hor, jíst obyčejné. |
||
Zpěv do odposlechu víc
|
Jáchym Topol
|
||
|
Vybrat pár textů ze současné české punkové a noise scény a udělat z nich knihu? Proč? |
Fantasmagorická groteska o apokalypse Západu a historických démonech 20.
století. |
||
|
|
|||
|
Copyright (c) 2008 Tomáš Weiss |
|||